Média dětem, média s dětmi VII.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uspořádala dne 7. června 2023 od 9:30 hodin v Malém sále Kongresového centra ve Zlíně již sedmý ročník konference Média dětem, média s dětmi. Moderovala ji členka Rady Marta Smolíková.
Konference se uskutečnila v rámci 63. ročníku mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ZLÍN FILM FESTIVAL 2023. Témata byla dvě, a to FENOMÉN UMĚLÉ INTELIGENCE (1. blok) a MEDIÁLNÍ GRAMOTNOST (2. blok). Dodejme, že v rámci festivalu proběhl ve dnech 5. až 7. června 2023 celý konferenční blok DĚTI BEZ HRANIC¿, jenž je určen zejména pro odbornou veřejnost z řad pedagogů, a konference Média dětem, média s dětmi byla jeho součástí.
První příspěvek Není fotografie jako fotografie náležel Kateřině Lánské z informačního centra o vzdělávání EDUin. Jako úvodní demonstraci toho, že umění nemusí vždy reprezentovat realitu, zvolila K. Lánská promptografii tedy fotorealistický obrázek, který ovšem není fotografií, ale je výsledkem činnosti umělé inteligence, která snímek zpracovala na základě textového zadání.
Jak K. Lánská uvedla, možnosti umělé inteligence (anglicky Artificial Intelligence – odtud obecně užívaná zkratka AI) ve vztahu k zobrazovacím médiím zaznamenala širší veřejnost teprve nedávno, a to zejména v souvislosti s kauzou soutěžního díla Pseudomnesia: The Electician (2023) německého umělce Borise Eldagsena. B. Eldagsen zvítězil v kategorii Creative Open v rámci prestižní soutěže Sony World Photography Award, ovšem na sociálních sítích následně zveřejnil informaci, že se nejedná o fotografii ale o promptografii vytvořenou AI, že cenu odmítá, a že svým činem chtěl testovat porotu i hranice fotografického média.
Boris Eldagsen. Pseudomnesia: The Electician (2023) – promptografie, nikoli fotografie
Jak K. Lánská připomněla, testováním hranic – mj. přerodem fotografie od digitální k výpočetní – se zabýval i nedávno zesnulý fotograf a teoretik fotografie Filip Láb, pedagog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde působil jako vedoucí katedry žurnalistiky. Jeho série Black Light, pořízená mobilním telefonem iPhone v roce 2020, zachycovala květiny, oblázky a samorosty.
Jak je důležité hlídat profesní etiku demonstrovala K. Lánská na příkladu spadajícím mimo sféru umění, a sice ukázkou digitální manipulace původně žurnalistické fotografie z roku 2006 libanonského novináře Adnana Hadždže (též psáno Adnan Hajj), který pro větší efekt „naklonoval“ kouř na fotografii hořícího Bejrútu za války v Libanonu.
Původní fotografie vpravo; vlevo „naklonovaný“ kouř
Jako další příklady digitální manipulace uvedla K. Lánská fiktivní rozhovor z poloviny dubna 2023 s Michaelem Schumacherem pro Die Aktuelle, kvůli němuž byla následně propuštěna šéfredaktorka Anne Hoffmannová (bývalý automobilový závodník se na veřejnosti neobjevil od prosince 2013, kdy měl ve francouzských Alpách nehodu na lyžích a byl dlouho v kómatu; rozhovor byl vytvořen umělou inteligencí, což bylo uvedeno až úplně na konci), a „fotografii“ papeže v bílé péřové bundě, která byla rovněž vytvořena umělou inteligencí.
K. Lánská zdůraznila, že je důležité pochopit, jak AI funguje, využít její pozitivní stránky a naučit se pracovat s těmi negativními. Nezbytné je posilovat dovednosti kritického myšlení a empatie.
Následovalo vystoupení Umělá inteligence a kreativita novináře Pavla Kasíka, který je uvedl výzvou: „Umělá inteligence změní svět, jak se změníte vy?“ Zmínil, že o téma umělé inteligence panoval dlouhodobý nezájem, ovšem v posledních měsících nastal obrat a „všichni to chtějí“. Naše nynější situace, uvedl, je podobná té, která panovala v bouřlivých 90. letech 20. století – všechno je nové. A ani teď na nás nikdo cíleně nedohlíží, není žádná taková autorita, stejně, jako tehdy. O některých funkcích AI ani netušíme, kde se vzaly. Strojové učení neuronové sítě (GPT–3, ChatGPT, GitHubCopilot) se navíc neustále vyvíjí.
To, co nás nyní čeká, je situace, kterou zažili v relativně nedávné době šachisté, jejichž zdánlivě „nedobytné“ kombinační myšlení prolomila umělá inteligence. Velmistr v šachu Garry Kasparov byl v roce 1997 poražen počítačem Deep Blue společnosti IBM. G. Kasparov se však přizpůsobil a dnes učí, jak využívat pokročilé nástroje a hrát šachy v týmech. Nejúspěšnějším týmem je tým člověk/počítač, který poráží týmy člověk/člověk i počítač/počítač. P. Kasík předpokládá, že lidé, kteří se naučí s AI pracovat, budou produktivnější.
P. Kasík rovněž uvedl několik mýtů, spojovaných s AI. Jako první zmínil mýtus „AI není skutečná inteligence“. Umělá inteligence ovšem dokáže abstrahovat cíle a řešit problémy. Dalším mýtem je, že „umělá inteligence myslí jako lidé“. Umělá inteligence ovšem rozumí/učí se jinak než člověk. Když pustíme jablko z ruky, spadne na zem – to je lidská zkušenost. Počítač oproti tomu načetl kvanta informací o tom, že se to stane. Mýtus „je to jen kopírování“ rovněž neplatí. Člověk se rovněž učí nápodobou. Za obzvláště bolestný pak P. Kasík považuje mýtus „mě AI nemůže nahradit“.
Snad bychom se mohli inspirovat dětmi, které k AI přistupují jinak než dospělí. Pro ně AI není problém, ale hra – je to prostě nová hračka. P. Kasík v této souvislosti zmínil, že Chat GPT vyzkoušelo pouze 15 % obyvatel ČR (výzkum IPSOS, data z dubna 2023), ovšem ve věkové kategorii do 24 let to byl každý druhý.
Je třeba efektivně využívat všech možností, které máme k dispozici, i ty nové. P. Kasík zmínil např. možnost využívat funkci myšlenkových toků, jimiž nám AI pomáhá formulovat vlastní cíle a myšlenky (Whimsical.com).
Další příspěvek Projekt DigiHavel – odpovědné občanství představila Alena Reslová. Digitální Havel je digitální osobnost, která bude pomáhat učitelům při výuce na českých školách. „DigiHavel je digitální člověk inspirovaný osobou prvního českého prezidenta Václava Havla a jeho úkolem bude pomoci žákům na druhém stupni základních škol objevovat demokracii. To vše interaktivní a zábavnou formou.“ (https://odpovedneobcanstvi.cz/digihavel/)
Metodika je zaměřená na přemýšlení a pochopení, propojování s praktickým životem (naopak dochází k odklonu od systému biflování), kdy se žák např. naučí, jak vůbec položit tu správnou otázku a dochází k jeho aktivizaci, rozvoji samostatného úsudku a následně angažovanosti a k odpovědnému občanství.
Důležitý je určitý „lidský“ rozměr celého projektu. A. Reslová zmínila zážitek ve školce (zde projekt probíhal s mediátorem) ve sporu o sladkosti. Výsledek „vyjednávání“ dětí a DigiHavla by se dal shrnout větou „jednu sladkost můžu, pokud se na tom dohodneme“.
Ukázalo se, že projekt děti skutečně zaujal, neboť se k DigiHavlovi připojovaly i kolem 20.–21. hodiny a povídaly si s ním. Moderátorku M. Smolíkovou zajímalo, zda se DigiHavla podařilo někdy oklamat tak, že se objevily invalidní odpovědi. A. Reslová odvětila, že ano, že děti jsou velmi vynalézavé, a že DigiHavla se podařilo i hacknout.
Pokud jde o AI obecně, můžeme jí dát nějaký rámec, nebo nechat děti, ať si s ní poradí samy. Samozřejmě existuje celá řada rizik, s nimiž se musíme naučit pracovat. A. Reslová zmínila konkurenční výhodu na jedné straně a možnost zneužití vedoucí ke krádeži identity na druhé. Zmínila i případy, kdy falešný hlas příbuzného v tísni vedl k podvodnému vylákání peněz. To vše je třeba mít na paměti.
Druhý blok konference se věnoval problematice mediální gramotnosti. V jeho rámci představil ředitel JSNS Člověk v tísni Karel Strachota novou studii mediální gramotnosti žáků ZŠ a SŠ.
Výzkum se týkal dvou oblastí – Mediální gramotnosti žáků ZŠ a SŠ (2022/2023) a Stavu mediálního vzdělávání na ZŠ a SŠ (2023). Zjištění o stavu mediální gramotnosti u žáků a studentů nebyla uspokojivá.
Studie odhalila, že 18 % základních škol a 11 % středních škol mediální výuku vůbec nevyučuje.
Důvodů, proč je mediální výchově věnováno při výuce tak málo času, je povícero. Ve výzkumu je na prvním místě uveden čas – je třeba stihnout mnoho učiva a mediální výchova je proto upozaděna. Dále vlastní nejistota učitelů vede k tomu, že se mediální gramotnosti nevěnují. Dalším uváděným důvodem je ten, že pro výuku chybí kvalitní materiály. Roli hraje samozřejmě i to, když učitelé médiím, které žáci používají, nerozumějí. A konečně mediální výchovu někteří učitelé stále nepovažují za důležité téma.
Závěrem konference vystoupila Denisa Hliňáková z Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s příspěvkem nazvaným Mediální vzdělávání. Zdůraznila, že Rada projevuje aktivní snahu o transparentnost, sdílení zkušeností i dálkový přístup na www.rrtv.cz (zde jsou zveřejňovány dokumenty, tiskové zprávy, interní předpisy, seznamy, priority, judikáty), pořádá semináře, poskytuje součinnost studentům.
D. Hliňáková uvedla, jaké jsou povinnosti Rady v souvislosti s podporou zvyšování mediální gramotnosti v České republice, přičemž zdůraznila, že provozovatelé vysílání mají povinnost informovat Radu o opařeních na podporu mediální gramotnosti, která přijali v každém kalendářním roce, ovšem zákon jim již neukládá povinnost taková opatření přijímat.
D. Hliňáková seznámila přítomné s opatřeními na podporu mediální gramotnosti, která byla ze strany provozovatelů vysílání a poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání přijata v roce 2022.
Mezi provozovateli vysílání, kteří se mediálním vzděláváním zabývají, významně dominuje Česká televize a Český rozhlas. Široká škála vlastních projektů rozvoje mediální gramotnosti byla zaznamenána ale i u dalších provozovatelů či poskytovatelů. Značnou pozornost mediální výchově věnuje i Seznam.cz TV (Seznam se s médii, Akademie mediálního vzdělávání), O2 (O2 Chytrá škola, E-Bezpečí), T-Mobile (Klíče k médiím, Magenta Experience Center) a Vodafone (E-Bezpečí, publikace).
D. Hliňáková neopomněla zmínit marketingovou studii mapující životní styl české společnosti, pravidelnou syndikovanou studii „Lifestyle“ (https://cz.kantar.com/lifestyle/) od Kantar CZ, obsahující vzorek 5.000 respondentů. Z výsledků studie vyplývá, že mediální gramotnost v České republice je nízká. Ve věkové kategorii 18–75 let bylo zjištěno 20 % mediálně gramotných lidí a 62 % nedostatečně mediálně gramotných. Ve věkové kategorii 66–75 let bylo zjištěno 9 % mediálně gramotných, 82 % pak nedostatečně mediálně gramotných. Důvody, proč tomu tak je, spočívají v tom, že velká část českých učitelů nemá dostatečné mediální vzdělání a výuka mediální gramotnosti v ČR je pouze ve formě průřezového tématu.