Studie s odstupem pěti let navazuje na předcházející, obdobný výzkum. Závěry studie tak přinášejí nejen aktuální data, ale nabízejí i zajímavé srovnání se stavem před několika lety.

Jako zpracovatel studie byl vybrán opět CEMES (Centrum pro mediální studia při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze). Výzkum byl proveden metodou ohniskových skupin s tím, že skupiny byly sestavovány podle věku (předškoláci, mladší školní věk, starší školní věk).

Cílem studie bylo zjistit, jak různé věkové kategorie dětí a mládeže do 15 let věku rozumějí médiím, jaká média a jakým způsobem používají a vytvářejí, jak vnímají rizika a příležitosti, které jsou s nimi spojené, a jaká je role druhých v jejich mediálním životě a gramotnosti.

Zajímavou změnou oproti dřívějšku bylo, že rodiči dětí předškolního a mladšího školního věku se stávají zástupci generace, která má užívání digitálních médií plně zažité. Mohou tedy dětem radit a zřejmě je do světa těchto médií uvádějí a dál je jím provázejí. Efekt „děti jsou dál než rodiče“, příznačný pro předcházející dvě dekády, se u mladších dětí již prakticky neobjevuje, zatímco u starších školáků jel stále patrný.

Mj. bylo zjištěno, že konzumace audiovizuálních médií se stále odehrává spíše prostřednictvím tradičního televizního přijímače. Přítomno je nové pojetí televizoru jako multifunkčního zařízení (televizor nejen jako zařízení k příjmu klasického televizního vysílání, ale také jako přehrávač pořadů, připojení na internet či platforma pro hraní her). Mezi dětmi je poměrně rozšířené sledování hlavních zpravodajských relací celoplošných televizních stanic (děti uváděly společné sledování s rodiči).