Česká republika chrání dětské diváky před přímými negativními dopady televizního vysílání zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pro oblast videa on demand je pak úprava zakotvena v zákoně č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a pro služby platforem pro sdílení videonahrávek v zákoně č. 242/2022 Sb., o službách platforem pro sdílení videonahrávek. Dítě jako konzumenta obchodních sdělení, a to nejen reklamy televizní a rozhlasové, ale rovněž jiných forem reklamy, například tištěné či billboardové, chrání zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.

Klíčovými zákonnými ustanoveními chránícími nezletilé jsou následující ustanovení:

Dle § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých osob.

Dle § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb. mají provozovatelé vysílání povinnost zajistit volbou vhodných opatření, aby pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých osob zejména tím, že obsahují pornografii nebo hrubé samoúčelné násilí, neměly nezletilé osoby za běžných okolností možnost vidět nebo slyšet; tato opatření zahrnují nástroje pro ověřování věku nebo jiná technická opatření, která umožňují zamezit nezletilým osobám přístup k vysílání.

Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a další související zákony ovšem obsahují řadu dalších ustanovení, jejichž cílem je ochrana nezletilých osob v pozici diváků. Speciální ochrany požívá dětský divák také před možnými negativními dopady reklamy a jiných forem obchodních sdělení.

Kromě zákona o vysílání je Česká republika vázána legislativou Evropské unie a Úmluvou o právech dítěte. Účastníky procesu ochrany dětí a jejich práv jsou kromě samotných dětí a jejich rodičů (tj. rodiny, zákonných zástupců či opatrovníků) či lidí přímo pracujících s dětmi, jako jsou učitelé, vychovatelé, lékaři apod., též vlády, státní orgány, úřady, náboženské organizace a masmédia.

Zájemce o další informace v dané oblasti lze odkázat na web www.detiamedia.cz

Jedná se o velmi frekventovanou tematiku diváckých stížností. Lze konstatovat, že zejména akční filmy či pořady s kriminální tématikou se velice často již svým zaměřením pohybují na hranici únosnosti z hlediska zákona o vysílání, resp. z hlediska zákonných ustanovení, která upravují vysílání pořadů, jež by mohly narušovat psychický, fyzický nebo mravní vývoj nezletilých osob. Rada takové pořady pravidelně monitoruje a rovněž je posuzuje jednotlivě na základě podnětů či na základě svých vlastních zjištění. Posouzení reálného dopadu na vývoj dítěte či mladistvého, ať už v případech násilných scén, je zpravidla součástí analýz pořadů, na jejichž základě Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) rozhoduje o případném zahájení řízení o přestupku.

V případě kriminálních seriálů zahájila Rada v minulých letech zejména s provozovateli TV Nova s. r.o. a FTV Prima, spol. s r.o. vícero správních řízení z moci úřední / řízení o přestupku pro možná porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., tj. porušení povinnosti nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly narušit (dříve ohrozit) fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých osob (dříve dětí a mladistvých). Jednalo se o různé řady kriminálek, jako jsou seriály Kriminálka Las Vegas, Kriminálka Miami, Kriminálka New York, nebo třeba Sběratelé kostí či nověji Expozitura apod. Z kinematografických děl lze jmenovat třeba film Kajínek.

Rada si je vědoma problematičnosti těchto pořadů, může však postihovat pouze pořady již odvysílané, tj. zpětně, a to podle zákona o vysílání. Zakázat či nějakým způsobem regulovat tyto pořady namísto jejich zpětného posuzování Rada nemůže, neboť takový postup by nejen hraničil s cenzurními zásahy do vysílání, především však jej zákon o vysílání neumožňuje. Rovněž tak nelze regulovat počty akčních filmů či kriminálních seriálů, neboť „kvóty“, které by omezovaly počet filmů s násilnou tematikou, neexistují.

Lze konstatovat, že celou problematiku by značně zjednodušilo, pokud by podobné seriály či filmy byly vybaveny označením věkové hranice přístupnosti či doporučením, aby je nejmladší diváci sledovali pod kontrolou dospělých apod. Takový jednotný systém labellingu pořadů, tj. stanovení přístupnosti pro určitou věkovou kategorii dle závazných kritérií, však není v České republice v současné době zaveden.

Zákon ukládá provozovatelům vysílání povinnost označit v televizním vysílání pořady, které by mohly narušovat psychický, fyzický nebo mravní vývoj nezletilých osob grafickým znakem "18+" určujícím potenciální závadnost jejich obsahu pro nezletilé osoby po celou dobu jejich trvání, a zároveň je povinen poskytnout k těmto pořadům dostatečné informace o obsahu závadném pro nezletilé osoby tak, aby byly snadno a bezúplatně dostupné.

Jde o další velmi citlivou problematiku, jež je předmětem diváckých stížností dosti často a Rada se jí pravidelně zabývá.

Dle § 32 odst. 1 písm. j) zákona 231/2001 Sb., o vysílání, je provozovatel vysílání povinen nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné; taková díla je však možné vysílat pouze v době od 22.00 hodin do 06.00 hodin druhého dne. Za porušení tohoto ustanovení může Rada vydat provozovateli upozornění na porušení zákona o vysílání, nikoliv však uložit finanční sankci.